V předchozím článku jsme se dívali na to, proč má plánování vycházet ze skutečného dění ve třídě a proč dává smysl držet pohromadě plán, realizaci, evaluaci i návaznost na RVP.
Teď si to pojďme projít na jednom obyčejném týdnu.
Řekněme, že děti ve třídě začaly zajímat dinosauři. Nosí si figurky, listují knihami, porovnávají velikost, hádají se, který byl největší, a během hry řeší, co dinosauři jedli a kde vlastně žili.
Téma tedy máme.
Ale samotné téma ještě není plán.
1. Nejdřív se podívejte na to, co už ve třídě žije
Nezačínejte seznamem činností.
Začněte tím, čeho si u dětí všímáte.
Může to být třeba:
- děti mají o dinosaury velký zájem,
- porovnávají jejich velikost,
- ptají se na potravu a způsob života,
- při společné hře se potřebují domlouvat,
- některé děti si samy hledají informace v knihách,
- jiné se víc zapojují ve stavbě a pohybové hře.
Tohle je váš výchozí bod, při kterém si položíme otázku: co už děti přinášejí a co z toho stojí za to rozvinout?
2. Vyberte si, co chcete během týdne podpořit
Nemusíte pokrýt všechno, co se kolem tématu nabízí.
Mnohem užitečnější je vybrat si několik záměrů, které vám pro konkrétní skupinu dávají smysl.
Třeba:
- porovnávání a třídění,
- spolupráce a společné rozhodování,
- hledání informací a formulování vlastních otázek.
Teď už máte něco jako filtr.
Když narazíte na další aktivitu, můžete se zeptat:
Pomůže nám podpořit něco z toho, co jsme si pro tento týden vybraly?
Pokud ne, nemusí se do plánu dostat jen proto, že je tematicky hezká.
To je často jednodušší než snažit se „naplnit týden“.
3. Teprve potom vybírejte konkrétní činnosti
Z vybraných záměrů může vzniknout třeba takový týden:
- Pondělí: třídění dinosaurů podle různých vlastností a vlastních pravidel dětí.
- Úterý: práce s knihami – co už víme a co bychom chtěli zjistit.
- Středa: stavba dinosauřího hnízda ve dvojicích.
- Čtvrtek: pohybová dráha inspirovaná pohybem různých dinosaurů.
- Pátek: společné ohlédnutí za tím, co jsme během týdne objevili.
Nemusíte mít na každý den deset aktivit.
Důležitější je, aby mezi nimi byla souvislost a aby dávaly smysl vzhledem k tomu, co chcete u dětí podpořit.
V Neposedech může takový týden vypadat třeba takto:
4. Když se den vydá jinam, není potřeba přepisovat plán
Ve středu jste chtěly stavět dinosauří hnízdo.
Děti začnou podle plánu.
Jenže jedna skupina z kostek postupně vytvoří celé dinosauří město. Řeší, kudy povedou cesty, kde bude voda, kam se vejdou větší dinosauři a co musí udělat, aby se stavba nerozpadla.
Tohle není odbočka, kterou je potřeba „vrátit zpět do plánu“.
Tohle je důležitá část skutečného dne.
Může stačit krátký záznam:
Děti rozvinuly stavbu hnízda do společného města. Velký zájem měly o prostorové uspořádání, pevnost stavby a společné rozhodování.
Původní plán zůstane plánem.
Vedle něj zachytíte, co se skutečně stalo.
A právě ten rozdíl může být pro další práci zajímavější než samotný původní záměr.
5. Zachyťte jednu konkrétní věc o dítěti
Nemusíte při každé činnosti hodnotit všechny děti.
Stačí zachytit to, co je v danou chvíli důležité.
Například:
Antonín při stavbě několikrát změnil řešení, když konstrukce nedržela. Ve dvojici se dokázal domluvit, při práci s drobnějším materiálem ale potřeboval víc času.
Taková poznámka je mnohem užitečnější než:
„Antonín pracoval hezky.“
Protože už v ní je vidět, co zvládal, kde hledal řešení a na co by šlo příště navázat.
V Neposedech může podobný záznam zůstat v denním pozorování a později se propojit s dalšími poznámkami o dítěti.
6. V pátek neřešte hlavně to, co jste stihly
Na konci týdne není nejdůležitější projít seznam aktivit a odškrtnout, co proběhlo.
Mnohem užitečnější jsou tři jiné otázky:
- Co se děti během týdne opravdu učily?
- Co se podařilo rozvinout?
- Na co má smysl navázat příště?
Evaluace pak může vypadat třeba takto:
Děti samostatně vytvářely vlastní pravidla pro třídění, pracovaly s informacemi z knih a při společné stavbě hledaly různá řešení. Největší zájem vyvolalo dinosauří město. Příště můžeme navázat prací s plánem prostoru a mapou.
A najednou už máte první podklad pro další týden.
Nemusíte začínat od prázdné stránky.
7. Nakonec se podívejte, jak se týden potkává s RVP
RVP nemusí být první dokument, který při plánování otevřete.
Nejdřív můžete vycházet z dětí, ze záměrů a z konkrétních vzdělávacích situací.
Pak je ale užitečné vidět, jak se skutečná práce během týdne promítá do nového RVP.
V Neposedech na sebe navazují plán, skutečná realizace i evaluace a aplikace k těmto záznamům navrhne související body RVP.
Vy je můžete potvrdit nebo upravit.
Díky tomu neřešíte RVP jako další oddělenou tabulku, ale jako jednu ze souvislostí práce, kterou už jste stejně udělaly.
A zároveň můžete v delším období vidět, kterým oblastem se věnujete častěji a kde vzniká prostor nabídku znovu promyslet.
Pořadí tedy zůstává:
dětizáměrčinnostskutečný průběhpozorováníevaluacenávaznost na RVP
Ne obráceně.
8. Jedna drobná poznámka může ovlivnit další týden
To je možná na celém plánování nejdůležitější.
Ve středu jste si všimly, že děti nejvíc vtáhla stavba města.
V pátek se to objeví v evaluaci.
A v pondělí už nemusíte znovu hledat nové téma.
Můžete navázat:
- plánem dinosauřího města,
- prací s mapou,
- stavbou cest,
- porovnáváním vzdáleností,
- společným rozhodováním o prostoru,
- nebo třeba otázkou, jak by se v takovém prostředí dinosauři pohybovali.
Týdny pak nejsou pět samostatných dnů a další pondělí nový začátek.
Jeden týden může přirozeně otevřít dveře do dalšího.
A právě tady plánování přestává být dokumentem a začíná fungovat jako součást skutečné pedagogické práce.
Co si z toho odnést do příštího plánování
Až si příště sednete k plánu, nemusíte začínat otázkou:
„Co budeme celý týden dělat?“
Zkuste raději:
- Co děti právě zajímá?
- Co u nich chceme podpořit?
- Jakou zkušenost jim můžeme nabídnout?
- Co se během týdne skutečně stalo?
- Čeho jsme si všimly?
- Na co z toho chceme navázat?
Ať už plánujete v sešitě, tabulce nebo v Neposedech, právě tahle návaznost rozhoduje o tom, jestli je plán jen zápis, nebo opravdu pomáhá držet směr.